Projekt měsíce března 2024
Fragmenty paměti. Poklad katedrály sv. Víta v Praze v dialogu s Edmundem de Waalem, Josefem Koudelkou a Julianem Rosefeldtem
Datum a místo konání: 16. 3. 2024 – 8. 9. 2024 Kunsthalle im Lipsiusbau – Staatliche Kunstsammlungen Dresden
Lidé jsou bytosti věřící a pamatující si – jsou to tudíž historicky uvědomělé bytosti. Výstava „Fragmenty paměti“ propojuje pět tematických okruhů a souborů děl, které víru a kulturu, ale též vzpomínání a uchovávání paměti, zpracovávají. Jejím středobodem je po staletí vznikající poklad relikvií z pražské katedrály sv. Víta, jeden z nejvýznamnějších souborů sakrálních památek, jež byly uctívány jako posvátné a zázračné a často také uchovávány v drahocenných zlatnických schránách. Pro křesťansky založenou středověkou společnost měly podobné sbírky relikvií vždy i politický rozměr.
Aktuální prezentace katedrální pokladnice je postavena do dialogu nejen se sbírkami drážďanské Zelené klenby, ale i s díly tří významných současných umělců. Jestliže historickou sbírku katedrálního pokladu charakterizuje křesťanská naděje na vykoupení, stojí k ní dílo Edmunda de Waala v jistém protikladu: sice také vytváří sbírky, jeho porcelánové nádoby jsou ale především abstraktními výtvory, které nám nejjemnějšími odstíny barev, tvarů a rytmů otevírají prostory pro rozjímání a zamyšlení. Světovou proslulost si Edmund de Waal získal díky literárnímu zpracování historie vlastní židovské rodiny v knize „Zajíc s jantarovýma očima“.
S Waalovou tvorbou zase kontrastují panoramatické fotografie Josefa Koudelky, které přibližují realitu krajiny rozpolcené zdí postavenou mezi Izraelem a palestinským Západním břehem Jordánu – tedy právě těch oblastí, v nichž mají svoje kořeny a posvátná místa všechna tři monoteistická světová náboženství – judaismus, křesťanství a islám.
Film Juliana Rosefeldta „V zemi sucha“ (In the Land of Drought) vyvolává vzpomínky na prehistorii lidské civilizace a snaží se zpochybnit naše historické povědomí, naše fragmentární a svérázně budovaná vyprávění. Působivé filmové scény natočené v severní Africe a Německu se zaměřují rovněž na náš vztah ke krajině a životnímu prostředí.
Tento bohatý komplex dotváří knihovna, kterou mohou návštěvníci volně využívat jako místo, na kterém se odjakživa uchovávaly a dále zpracovávají paměťové stopy naší civilizace – i když nutně zůstávají pouze fragmentární
